Zátah na Sarkallův chrám

Klient:	Policie města Vibrorgeton
Zadání:	Podporovat policii během zátahu v Sarkallově chrámu s cílem zatknout všechny kněží a přivést je k výslechu
Pomoc vykonal:	Pomocný desátník Zanobi, pomocný desátník Kryšpín, Amálie, Danika, Efelix, Valerin, Růže, Ignác Voskoperovič (ve zkušební době), Larrie (ve zkušební době)
Délka práce:	Jeden večer/noc
Popis provedené práce:
Policie měla důvodné podezření, že za vraždami členů katedry nekromancie a útoky na temné elfy stojí Sarkallovi kněží. Dále je jisté, že Sarkallův chrám sleduje budovu a členy Pomocného Sdružení, k tomuto sledování se mimo jiné používaly koupené magické rituály. Kněží byli vyzváni, aby se dostavili k výslechu, a neučinili tak, byl proto vydán rozkaz je pozatýkat a k výslechu předvést. Kromě policie pod velením velitele Xavera a členů Pomocného sdružení se k akci připojili také dva členové Cechu zlodějů, jejichž úkolem bylo otevřít magické dveře do vnitřního chrámu. Také se podařilo získat spojení s vedoucím katedry nekromancie urozeným donem Mechachou, který během akce poskytl odborné konzultace. Účastníci zátahu dorazili po menších skupinách na recepci chrámu a velmi rychle zatkli všechny přítomné mladé kněží a učedníky. Velitel Xaver pak spolu se svými muži a senzibilkou Amálií systematicky prošel veškeré prostory vnějšího chrámu a zatkl všechny další členy personálu. Ostatní členové Pomocného sdružení zatím střežili zatčené, evidovali je a také je umyli a převlékli, aby pak ve městě při transportu do cel nebudili pozornost. Během procházení chrámu se podařilo najít dveře do vnitřního chrámu - obyčejně vypadající, ale pro Amálii zářící silnou magii. Po zajištění všech kněží zatčených ve vnějším chrámu se celá zátahová skupina přesunula k nim a připravila na hlavní část akce, zatímco zloději dveře úspěšně otevřeli. Po vstupu do vnitřního chrámu výprava narazila na obranný mechanismus - po šlápnutí na určité dlaždice ze stěn vylétaly jakési "střepy" z neznámého materiálu. Tuto past se podařilo překonat díky dvěma zatíženým vozíkům tlačeným před skupinou, které ji dokázaly spustit bezpečným způsobem. Postup pak velmi zrychlila Zanobiho schopnost kopírovat pohyby dvou vyplašených kněží. Prchající kněží nás dovedli do velké kruhové místnosti s velkou sochou Sarkalla přibližně v jejím středu a s ochozem obsazeným střelci s kušemi. K soše se pak z různých chodeb sbíhalo větší množství kněží a nějak s ní pracovali. Socha začala zářit a velmi přibližně po obvodu kruhové místnosti se objevil magický kruh. Díky varování z Kryšpínova snu se za hranici magického kruhu ani nepokoušel proniknout nikdo jiný než Kryšpín sám a Faust z Cechu zlodějů, který se byl schopný kontaktu s kruhem vyhnout. Na podporu Kryšpínovy hlavní akce se Danice, která je Sura, podařilo dočasně ovládnout jednoho z přítomných kněží a o rozptýlení ostatních se postarali Amálie pomocí magické iluze a Faust zajetím velekněze. Kryšpín pak mečem rozbil krystal v soše a přerušil probíhající rituál a veškerou magii s ním související. To umožnilo zbylým účastníkům zásahu vstoupit do místnosti. Výbuch krystalu kromě toho zranil celou řadu kněží, většinu lehce. Amálie, Efelix a Růže se začali věnovat péči o raněné a don Ignác Voskoperovič uklidňování panikařících kněží, zatímco zbytek zajišťoval okolí. Amálie, Ignác a Růže pak byli odvoláni k dočištění vnitřního chrámu a zatčení zbylých kněží, kteří by se v něm ještě mohli ukrývat. U sochy tak dočasně zůstal kromě Sarkallových kněží a několika policistů jen Efelix jako medik. Zatímco Efelix pokračoval v ošetřování raněných, rozevřela se podle jeho slov křídla sochy a vyšel muž, který lusknutím prstů postupně zabil přítomné kněze. Ušetřen zůstal jen Efelix sám a ranění, kterým se zrovna věnoval, prý je ten muž neviděl. Zatím nejlepší vysvětlení, které pro to můžeme nabídnout, je Rmutova ochrana - Efelix v té době držel svíci ze Rmutovy svatyně. Všechny zadržené kněze se pak již podařilo bezpečně dopravit do cel v budovách policie a Pomocného Sdružení.

Náš hlavní úkol, kromě toho oficálního od policie, bylo dostat do rukou (toho druhého) Mortimera a dostat z něj odpovědi na naši spoustu otázek.
Během procházení vnějšího chrámu se Valerin odpojil od skupiny, a když se ho don Ignác Voskoperovič vydal hledat, cítil ve vzduchu čerstvou krev. Považuji za pravděpodobné, že Valerin dostal jako trestanec tajný úkol znesvětit chrám a zmenšit tak Sarkallův vliv v něm, zvlášť vzhledem k tomu, že později prý v chrámu nebyla cítit boží přítomnost. (Zároveň to ale mohlo souviset se Sarkallovou smrtí a tím, že don Molteen - nový Sarkall - není bůh. Více informací viz Mortimerův výslech.) Valerin byl pak po zbytek akce pod vlivem dona Ignáce Voskoperoviče a dalšího zatýkání se neúčastnil.

Kryšpínův sen: Sarkallův chrám

Kdy:
Noc před akcí v Sarkallově chrámu, kde se policie + PS s podporou cechu zlodějů atd. vydala do vnitřního chrámu pozatýkat Sarkallovy kněze

Spolu s několika dalšími lidmi (nevím, kdo to byl) jdu temnou chodbou. Jediné světlo je zářící bod daleko vepředu, ke kterému míříme. Vzduchem létají střepy. Já mám na sobě zbroj, od které se neškodně odrážejí, ostatní se jim snaží vyhýbat.
Když přijdeme blíž ke světlu, zjistíme, že jsme celou dobu směřovali k velké soše okřídlené postavy. Křídla jsou bílá a tak obrovská, že se ztrácí ve tmě. Post
va má obličej zakrytý tmavou kápí a v kostěných rukou svírá bílý kámen. Světlo vychází právě z něj.
Kolem postavy je bílý kruh tvořený peříčky - postava jakoby sípavě dýchá a při každém nádechu se jich z křídel několik uvolní a spadne na zem do kruhu. Překračujeme kruh. Já projdu, ale ostatní vykřiknou a rozpadnou se na prach. Dojdu k soše, tasím meč a zabodnu ho do svítícího kamene. Ten přestane svítit a vybuchne a roztříští se na spoustu střepů.
Peříčka na zemi vzplanou a zmizí.

Interpretace:
Létající střepy symbolizují pasti, které byly v Sarkallově chrámu. Možná taky střely z kuše. Sochu jsme našli v Sarkallově chrámu tam, kde se kněží shromáždili k obraně.
Kněží byli za nějakou magickou bariérou, kterou jsem mohl překonat já díky boží ochraně a pak už jen Faust díky zlodějským udělátkům. Zabodnutí meče do kamene ji zničilo.

Výslech zadrženého Mortimera (Zanobi podruhé)

Vyslýchající: Zanobi (v oděvu a líčení Sarkallova kněze)
V pozorovací místnosti přítomni: Amálie jako zapisovatelka, Ignác Voskoperovič

Zanobi se oblékl a nalíčil jako Sarkallův kněz a ptal se Mortimera na podrobnosti jeho kněžského výslechu. Ten začínal časem v katakombách v temnotě, dokud k němu nezačalo místo promlouvat a nebyl schopen se přirozeně pohybovat beze světla. I dál byl výcvik zřejmě tvrdý, ale Mortimer úspěšně složil všechny zkoušky prvního kruhu a v jejich polovině si zvolil "směr, kterým půjde po kruhu" a zaměření.
Když všechno začalo, byl jedním z těch, kdo postoupili do druhého, vnitřního kruhu, byl ale příliš rozrušený na podrobnosti.
Co se týče chodu města v jeho době: nějakou dobu se všichni snažili fungovat a přijít na to, co se děje. Tato snaha se ale brzy zhroutila a lidé se začali masakrovat na ulicích. Město se rozpadlo do anarchie a zabarikádovaných domů nebo ulic. Když se Sarkallovi kněží stali terčem davu, zabarikádovali se v chrámu. Pomocné Sdružení se nejdříve snažilo udržovat pořádek, pak ale došly veškeré zdroje. Zvláštní je, že Lemark od počátku neumírání nevydal jediné nařízení, Linga a Kryšpín tak spolupracovali spíš s univerzitou něž s městem.

Přepis výslechu:

Výslech zadrženého Mortimera (Danika)

Vyslýchající: Danika
V pozorovací místnosti přítomna: Amálie jako zapisovatelka

Mortimer byl dotazován na to, proč v jeho době nikdo nepřevzal Sarkallovu říši, když v té naší to don Molteen dokázal. Pro Mortimera je ale zřejmě celá situace natolik nepředstavitelná, že není schopen ani formulovat teorii. Pro člověka, který není kněz, by vůbec nemělo být možné se živý do Sarkallovy říše dostat. Danika není plně člověk, ale Mortimer nic neví o tom, že by byl don Molteen také sura.
Bohové nejsou ohraničení časem a možná reagují spíše na (nejpravděpodobnější) budoucnost, než na oslabení, které již stačilo nastat během tří měsíců od Sarkallovy smrti.
Mortimer neví, co se stalo s Danikou v jeho době a proč se spolu s ním nedostala do Anghrimova domu.

Přepis výslechu:

Výslech zadrženého Mortimera (Kryšpín)

Vyslýchající: Kryšpín
V pozorovací místnosti přítomna: Amálie jako zapisovatelka

Převzít Sarkallovu říši se snažilo mnoho bohů, kromě Karamanžen především Midar, Chetun a Iniya Ixerin, ale pravděpodobně i další. (Cháre ne.) Vypadalo to, že Karamanžen má největší šanci. Mortimer neví, jakým způsobem takové převzetí funguje, předpokládá, že je nutné se do té říše dostat a pak ji udržet a že ta říše možná musí být prázdná.
Rozárka jako krvavá kněžka byla zřejmě schopná obětovat duše lidí (protože zemřít a přejít do Karamanženiny říše nemohli), Mortimer neví, jak to mělo fungovat. Kryšpín z Mortimerovy časové linie byl přesvědčený, že Karamanžen je kruté božstvo, a snažil se od ní odklonit co nejvíc lidí.
Proti Kryšpínovi byl kromě kněží Karamanžen také chrám a šampion Midara (pravděpodobně kvůli jeho snaze o zastavení války a krveprolití) a věřící v Chetuna. Pomáhalo mu především Pomocné Sdružení a Univerzita.
Dona Anafréza Gloškyová se podle Mortimera snaží získávat vliv a informace, kam jen dosáhne. Mortimer neví o tom, že by v jeho době byla na něčí straně.

V Mortimerově době přišli elfové s armádou do Bělice až ve chvíli, kdy se chystalo použití Anghrimova přístroje, do té doby se pohybovali v okolí, ale vždy se stáhli zpět. Viborgeton do války zapojen byl, ale M neví, kdy a za jakých okolností k tomu zapojení došlo.

Přepis výslechu:

Výslech zadrženého Mortimera (Zanobi)

Vyslýchající: Zanobi
V pozorovací místnosti přítomna: Amálie jako zapisovatelka

Poté, co Mortimer prošel Anghrimovým portálem, objevil se ve městě plném sloupů, které se točily a byly částečně pod zemí. Byl zadržen a odveden k vysokému muži s velmi dlouhými tmavými vlasy s rolničkami, nejspíš elfovi. Ten uměl viborgetonsky, představil se jako Eluvian a nechal si popsat situaci. Pak byl Mortimerovi povolen návrat v čase, který byl ale bohužel možný nejdál do okamžiku Sarkallovy smrti.
Po návratu v čase Mortimer cestoval kněžským způsobem přes jiné rozměry do Sarkallovy říše. (Jak podrobněji popsal v prvním výslechu.)
Probral se na poušti, pravděpodobně stále na Pšíkalově kontinentu, ale v jiném čase, než Danyhellovo město. Zamířil do Sepunránu (kam ho zřejmě navedli lidé z Danyhellova města) a setkal se tam s klanem Mufasa, kterým předal destičky/dopis od Zanobiho a veškeré informace. Velmi se zajímali o Zanobiho, jeho sestry, Patřicha a malého Jáchyma (předpokládám, že se jedná o syna Patřicha a Lilianny) a také o Anghrima a magii obecně a o Danyhellovo město. (Před samotným rozhovorem na Mortimera prý neustále mluvili a chtěli po něm názvy předmetů a popisy obrázků, je možné, že se tak od něj učili mluvit viborgetonsky.)
Klan Mufasa mu pak umožnil branou projít zpět na Drob, kde varoval chrám.

Zanobi se dále ptal na fungování nového Sarkalla - jestli se pohybuje ve Viborgetonu z masa a kostí nebo jestli fyzicky vstoupil do své říše. Ve spojení s ním byl nejvyšší velekněz. Sarkallova říše nemá fyzický rozměr a Mortimer netuší, jak se tam don Molteen jako mág mohl vůbec dostat.

Mortimer sám chtěl zabránit tomu, aby se z Rozárky znovu stala krvavá kněžka. Chrám navíc považuje za důležité i čeny Pomocného Sdružení (Kryšpín, Zanobi, Danika, Elerik, Amálie) a přijde mu podezřelé, že se ve Viborgetonu objevili všichni najednou. Myslí si, že na sledování členů PS může mít zájem don Molteen/nový Sarkall.
O Kaspianovu šampionovi Mortimer nic neví.

Výsledky sledování členů PS:

• Rozárka - zřejmě se znovu nestala šampionkou, nejspíš proto, že selhala. Mortimer se domnívá, že je už pozdě zachránit její duši a že by měla zemřít.
• Kryšpín - zatím neznají jeho současný úkol jako šampiona (možná znovu vymýtit víru v Karamanžen?)
• Danika - sura s poškozenou pečetí, je podezřelé, že ji univerzita nechala odejít. Její démonka se jmenuje Quetzalkayiah a Mortimer si myslí, že ona si všechno pamatuje.
• Zanobi - chrám se radí o tom, jestli ho nechat naživu, protože ví, čeho byl v budoucnosti schopen, představený chrámu radí vyčkávat.
• Elerik - pošpiněný, má na sobě boží značku, jeho duše byla někomu přislíbena.
• Amálie - původně Anghrimova studentka.
• Fred Glošky - nejspíš nastrčen svou matkou.

Přepis výslechu:

Výslech zadrženého Mortimera

Vyslýchající: Kryšpín, Danika, později Zanobi
Ve vedlejší místnosti přítomni: Linga, Amálie, Efelix, Faust

Mortimer podle svých slov cestoval časem z doby o tři roky v budoucnosti, z časové linie, kde celé tři roky nic neumíralo, protože byl Sarkall zabit nekromantem (jménem Salazar Molteen, který se prý chtěl vyhnout své vlastní smrti). Sarkall je mrtvý i v naší časové linii, v té se ale Mortimerovi podařilo dona Molteena přesvědčit, aby zaujal Sarkallovo místo. Proto v naší časové linii neumírání trvalo jen tři dny. Don Molteen ale duše nepřevádí do říší jejich bohů a místo toho si je drží u sebe jako zdroj moci. Bohy a jejich říše tím postupně oslabuje a časem se tak může stát mocnějším než oni všichni.
Don Molteen má nyní veškerou Sarkallovu moc, ale povahou je to stále člověk a podle Mortimera je sám stále smrtelný. Mortimer se domnívá, že má podobný druh moci jako kdysi Danyhell. Sílu čerpá z mrtvých duší, které k němu putují.
Don Molteen navíc nenávidí nekromanty a všechny bytosti, které přirozeně neumírají. Jeho kněží mají příkaz snažit se je zabíjet a ostatním don Molteen za zabití někoho takového nabízí prodloužení života. Kněží nemají na výběr (jsou zcela v Molteenově moci a nemohou ani změnit zasvěcení) a podle Mortimera není jiný způsob, jak jim zabránit v dalších útocích, než zcela jim znemožnit opuštění chrámu.

Naše vize ze sfér byla zřejmě součást Mortimerovy časové linie. (Ve které podle všeho elfové vytáhli do války výrazně později a Kašchar a Květa tak nezemřeli.)
V Anghrimově domě byl přístoj, pomocí kterého se Anghrimovi již dříve podařilo zachránit své žáky ze signorijské univerzity a který nyní napojil na Danyhellovo město. Mortimer tam prošel s cílem dostat do Sarkallovy říše Daniku, která měla být schopná Salazara Molteena porazit. Danika ale zemřela poté, co ji někdo zastřelil. (Mortimer netušil, kdo.)
Mortimer se tak do Danyhellova města dostal sám, vyjednal pomoc Pšíkalanů a vrátil se v čase do okamžiku, kdy Sarkall zemřel, protože před něj se cestovat nedalo. (Mluvil o prolomené pečeti, zřejmě existují události, které se již nedají zvrátit ani cestou v čase.) Samotný Mortimer s donem Molteenem nemohl nijak bojovat, a tak mu aspoň popsal svět ze svého času a přesvědčil ho, aby zastavil neumírání.

Rozárka byla podle Mortimera krvavá kněžka vyvolená Karamanžen. V jeho časové linii byla šampionkou (v naší podle něj spíš není) a snažila se převzít Sarkallovu říši. (Jelikož Sarkallova říše byla bez vládce, bohové prý bojovali o to, kdo ji dokáže převzít. Nevíme ovšem, jestli ji Rozárka chtěla převzít pro Karamanžen, nebo jestli jí chtěla vládnout podobně jako teď Molteen.) Kryšpín se tomu jako Cháreho šampion pokoušel zabránit. (Opět nevíme, zda se Cháre snažil zabránit převzetí Sarkallovy říše ze strany Karamanžen, ze strany Rozárky, nebo jestli se o něm pokoušel sám, případně jestli se pouze pokoušel bránit zločinům, které prý Rozárka páchala.)
Mortimer navíc zjistil, že Rozárka ve sférách tři roky ve světě bez smrti prožila také. Bál se, jaký vliv to mohlo mít na její příčetnost a jestli by se nedopustila podobných činů, jaké viděl ve své časové linii, a pokusil se ji zabít. Prý neuspěl kvůli tomu, že měla boží ochranu.

Ve své časové linii se Mortimer potkal i s některými členy Pomocného Sdružení:

• Kryšpín: Anghrim ho poslal do Viborgetonu, aby zjistil, co se děje. I v Mortimetrově časové linii byl Cháreho šampion.
• Amálie: Pomáhala Anghrimovi Malaxarovi s jeho projektem (přístroj schopný dostat se k jeho žákům).
• Danika: S nejvyšší pravděpodobností Kašcharova sestra, společně utekli z kultu a on ji nechal ve vesnici, kde sám nemohl zůstat. Předpokládám, že Mortimer mluvil o vesnici Lačná nad Purpurou, asi 50-60 km od Bělice, kde bylo podezření na výskyt členů Černého Slunce. Kašchar ji cvičil a byla velice silná, zajišťovala bezpečí Bělice od démonů nebo dokonce držela démony na naší straně. Měla porazit dona Molteena, ale v kritický okamžik se nedostala k přístroji.
• Zanobi: Měl kolem sebe neustále lidi, kteří se mu klaněli - sepunránský zvyk, Zanobi byl podle všeho oficiálním členem klanu Mufasa. Odešel se svou sestrou na Pšíkal hledat Danyhellovo město pro spárování Anghrimova přístroje. Chtěl cestovat časem také, ale Anghrim Malaxar to zakázal, pokusil se proto aspoň po Mortimerovi poslat do minulosti své vědomí v sošce.
• Elerik Zar: Velitel obrany Bělice, velel místním viborgetonským a stokáčským silám a té vesnici. Prý měl na sobě prokletí, protože ho rodiče přislíbili nějakému bohu. O Eyvor a jejím napojení na kletbu Mortimer nic nevěděl.

Přepis výslechu:

Kryšpínův sen: Černá pláň, Liliana, Kunráňanka ze sfér

Kdy:
cca 6 dní po slavnosti Vítání

Jsem na holé pláni, černá zem, mlha, i obloha je černá. Obzor vyplňuje obrovská nahrbená postava v černém plášti s tváří Mortimera. Vypadá unaveně a připadá mi, že v jeho očích je něco šíleného. Máchne rukou a objeví se čtyři postavy, které někam spěchají. Rozeznávám jenom jejich obrysy, nepoznal bych je. Rozdělí se po dvou a neúnavně někam běží, působí to, že dost možná týdny, já pak postupně sleduju každou z dvojic. Za Mortimerem se naopak objeví modrá magická stěna a on se do ní propadne.
První dvojice dostihne Liliannu s Patřichem. Patřich vytáhne meč a docela zkušeně všechny brání, ale postavy jsou strašně rychlé a zabijí ho. Lilianna k sobě tiskne mimino, jedna z postav ji ho vytrhne a ji i dítě někam odvlečou.
Na první postavu z druhé dvojice skočí muž s rudýma očima a strhne ji do propasti, která se tam bez varování zjevila. Druhá postava běží dál, po čase se zastaví a kolem ní se objeví skladiště, které je určitě ve Viborgetonu. Nevím, jak jsem na to přišel, prostě to vím. Zaostřím líp, je to holka, kterou znám ze sfér – ta Kunráňanka, která plácala Rozárku a kterou poté ona zabila ve všech opakováních té divné vize kromě posledního. Klekne si a nepřirozeně zkroutí ruce a chvíli se nic neděje.
Pak přijdu blíž a zjistím, že je omotaná nějakými stuhami. Strhám je, ale nestačí to a ona se pořád nemůže hnout, ani když jí zkouším pomoct. Všimnu si, že má kolem hlavy nějaký oranžový svítící řetěz, který skoro vypadá, že je uvnitř hlavy než kolem. Ten strhnout nemůžu, ruka mi projde skrz. Konec řetězu drží nezřetelná postava, které jsem si do té doby nevšiml. Zeptám se té nezřetelné postavy, kdo je, a ona odpoví: „Můžu být kdokoli.“
Ta nezřetelná postava měla na oblečení znak, který byl to jediný, co jsem na ní rozpoznal. Byla to spousta překrývajících se čar, dohromady tvořily zhruba kruh, vypadalo to hodně zašmodrchaně, ale zároveň úhledně a pravidelně.

Interpretace:

Kryšpínův sen: Kaspianova revoluce

Kdy:
Den po propuštění Kaspiana z vězení Pomocného Sdružení, zhruba čtyři dny po slavnosti Vítání

Jdu po ulici, kde ale domy jsou rozpadlé a občas mají jen jednu stěnu, tu do ulice. Okny vidím, že dál za nimi už je jen fialová mlha, žádné další domy, nic. Ulice mi přijde povědomá, nevím, odkud.
Po ulici spěchají obzbrojení lidé. Kdo nenašel meč nebo halapartnu, vzal nářadí nebo kuchyňský nůž. Všichni vypadají velmi soustředěně a míří stejným směrem.
Po čase dojdu k velké hoře z nábytku, převrácených povozů, sudů a beden. Dav tam je hustší a všichni pozorně sledují, co se děje nahoře. Stojí tam nějaký muž a žena, nehnutě v hrdinských pózách, a hlavně Kaspian, ten, co jsme ho měli v cele. V jedné ruce má rudou vlajku, v druhé pochodeň a pronáší nějaký plamenný projev, kterému nerozumím. Lidé jsou jím uhranutí a oči jim modře svítí.
Pak konečně rozeznám Kaspianova slova: „Je čas setřást okovy, které nás poutají. Je čas se vymanit z područí bohů!“. Pustí pochodeň, nábytek vzplane a oheň se velmi rychle rozšíří i do ulice a dál. Dav začne jásat. Svět se roztočí.

Interpretace:
Modrá záře očí – pozitivní božské působení? Třpyt?
Kaspian bůh má prý skoro neustále nějakého šampiona, může být Kaspian z barikády ten současný?

Mizející texty: Rodina čarodějek

Tohle není doslovný přepis, text zmizel příliš rychle. Ale věřím, že jsem zachytila to hlavní. Vypadá to jako úryvky z něčího deníku, bohužel u nich ale není datum ani místo.

"Dnes jsem se seznámil s Rummou, jednou z dcer paní Arletové. Je to okouzlující mladá dáma, která má smysl pro humor a nečekaný rozhled. Měla jednoduché šaty, ale zářila v nich jako hvězda slavnosti. Těším se na večeři, na kterou nás paní Arletová pozvala spolu s Michem a Louvelym. Doufám, že se tam s tou překrásnou dívkou znovu setkám...
...
Večeře probíhala dobře. Úžasná hostitelka a fantastické jídlo. Arletovi jsou velká rodina a já jsem konečně poznal i Rumminy sestry, o kterých předtím mluvila. Všechny se vyznačovaly důstojnou krásou své rodiny, ale Rumma má ještě něco víc. Nedokážu slovy popsat, jak moc je krásná. Doufám, že se mi brzy podaří promluvit si s ní o samotě...
...
Moje žena se připravuje na miminko. Celý dům je ozdobený a plný dětských peřinek a všemožných věcí pro miminko. Dětský pokoj bude brzy hotový. Pořád přemýšlíme nad jménem. Holčička asi dostane jméno po babičce, pro chlapečka by se mi líbil Dekin, moje žena navrhuje Otaniho nebo Klause.
...
Klaus je pořád nezvěstný. Nemůžu ani popsat tu bolest, kterou cítím každý den, každou hodinu a každou minutu bez něj. Jenom nejistota a strach. Kde je? Drží ho někdo? Kdy se vrátí domů a já to budu moct zase obejmout?
...
Mýlil jsem se. Tak strašně jsem se mýlil! Vtrhli jsme tam na poslední chvíli a byly tam všechny. Všechny ty proradné, prokleté a zatracené ženy. Až do poslední chvíle jsem odmítal uvěřit, ale Rumma tam byla také. Ta čarodějnice! Ta zplozenkyně démona! Jak jsem mohl být tak slepý a nechat se jimi omámit? Celý život jsem si dával pozor a stejně jsem jim uvěřil. Ta rodina, jen samé ženy! Nejlépe se jim daří v kovenech. Rodina posiluje, prokleté čáry a nečistá síla se lépe přenáší po ženské linii!!! Všechny jsme je spálili na popel, ani jejich kouzla jim nepomohla. Mám Klause zpátky.
...
Můj syn už není sám sebou. Nevím, co s ním udělaly, ale je jako bez duše a bez života. O nic nemá zájem, jenom sedí u okna a pozoruje déšť. Poslední dobou hodně prší... pořád se s tím nemohu vyrovnat. Jak mu to mohla udělat, jeho vlastní matka?"

Při čtení jsem si okamžitě vzpomněla na Agafii a její dcery, podle všeho vělmi těsnou rodinu, kterou Agafia drží pevně v rukou a kde vůbec nejsou vidět muži. Žijí v přístavu, možná to neznamená tolik, Agafia klidně může mít i syny, kteří jsou jenom na moři. Ale všechny ženy z té rodiny, včetně malých holčiček, mají nějak porušený kroužek kolem krku, ve sklepě pod Agafiíným domem jsem viděla ležící lidskou postavu, se kterou se dělo něco zvláštně magického (většinu času ten člověk ležel naprosto nehybně, pak se najednou pohnul, tak nějak sebou trhl a pak se kolem něj rozzářily takové tenké linky magie, od něj k něčemu, co působilo jako stěny, nevím, jestli toho sklepa nebo něčeho úplně jiného, které se pak spojily v kruh kolem té postavy. A pak se ta postava přestala hýbat a jeho mana byla na chvilku mnohem slabší), a kolem jejího domu bylo tolik trhlin v prostoru, že to až připomínalo pavučinu. I když si odmyslím Daničin špatný pocit z něčeho v jejím domě... je to dost zvláštních věcí.
A potom je tady Fredova rodina. Dona Anafréza Gloškyová také vypadá jako absolutní autorita, má jednoho syna a šest dcer, které jsou zřejmě podporované hlavně v založení rodiny. A kolem jejího domu byla velmi podobná pavučina trhlin, jako kolem toho Agafiina.
Nikoho z nich jsem neviděla přímo kouzlit, ale znamená to něco?